hudba

Do dospělého ouška II

13:39

V létě jsem využila jedné z mnoha slevových akcí internetového knihkupectví Martinus a kromě knih pro děti mi přišla i jedna velká radost pro sebe :-) Při čtení Čekání na Bojanglese jsem prostě musela poslouchat Ninu Simone. A kniha je stejná - sladkobolná, hravá, zasněná a přeci tak smutná. Víc o ní napíšu na začátku nového měsíce v tradičním přehledu přečtených knih. 

A teď už úžasná Nina Simone a její Mr. Bojanglese. 






Dokud se tančí, ještě není tak zle ....

na výletě

Výlety / Obora Žleby

23:20

Můj poslední výletní příspěvek letošní letní sezóny píšu hodně s křížkem po funuse. V létě jsme děti vyvezly do Obory Žleby, která má ale pouze sezónní otvírací dobu a s posledním zářím se obora uzavírá. Ale snad tenhle článek poslouží jako inspirace někomu dalšímu pro příští rok. Výlet do Žlebů se totiž hodně vyplatí.


Stádo bílých jelenů


časopis Ben Já Mína

Ben já Mína / Uvnitř těla

10:50

Po kladných recenzích na mých oblíbených blozích jsem v létě neodolala, objednala dětem časopis Ben Já Mína a tento týden nám přišlo první číslo. Po Raketě je to druhé periodikum, které nám začalo chodit pravidelně do schránky. A opět to nejsou vyhozené peníze.


aktivity s dětmi

Planetární Anička a Nebešťánek

9:39

Taky s dětmi tak rádi chodíte do kina? Tedy pokud má promítaná projekce hlavu a patu a není to halucinogenní směs nesmyslných obrázků :-) Já tedy rozhodně ano. Tím, že moje děti nesledují televizi a pohádky mají puštěné na chvíli večer, je pro ně návštěva kina velkým svátkem. Téčko byl jen jednou, jsou mu tři a ještě to pro něj úplně není. Zato s Éčkem je návštěva kina událost. Většinou to máme jako součást společného dne matka - dcera a je to pro ní velká událost. Máme společně naplánovaný den, většinou kavárnu, procházku a potom kino. Ideální holčičí rande. 

A jedno z těch báječných promítání, na kterých jsme byly všichni společně, nebylo v kině, ale v planetáriu. Poslední záříjový víkend jsem trávila s dětmi v Praze sama, slovo dalo slovo a s mojí kamarádkou K. a jejími dětmi jsme se domluvili na společné návštěvě planetária ve Stromovce. Pro malé děti tu totiž mají báječné dětské pohádkové příběhy. 


hudba

Do dospělého ouška I

14:58

Koncertní a festivalové vyžití na rodičovské dovolené hodně polevilo, a to jsme jako bezdětní utratili největší část výplaty za vstupenky. Naštěstí už se děti přiblížily věku, kdy je můžeme na večer či víkend přenechat v laskavé péči prarodičů. A odejít s klidem, neřešit, jestli něco nepotřebují nebo nás neshánějí. Mám doteď v živé paměti, jak jsem tříměsíční Éčko nechala s její babičkou a šla na koncert Pearl Jam. Celý večer jsem kontrolovala telefon, jestli se něco neděje. Zážitek z očekávaného koncertu byl samozřejmě nulový. Hold nejsem ta odkládací matka, co po šestinedělí odstaví a vyexpeduje mimino na víkend pryč :-)

Raději jsem si pár let počkala a teď si můžeme dovolit vyrazit na dospělou jízdu. V mezičase s láskou vzpomínám na své zlomové koncerty, některé vskutku obří (v Polsku na festivale Prince!!! nebo Foals) a jiné velmi komorní (Ungdomskulen v Lucerně, kde bylo asi 5 lidí a my). 



knižní tipy

Čtu v září

11:17

Září je můj malý leden, nese v sobě spoustu nových začátků. Start školkového roku, změny denního režimu, nastavování budíku a konec našich lazy days bez sledování času. Večer je brzy tma, na ústa padám ještě než děti zaklapnou víčka. I proto jsem v září přečetla pouze dvě knihy, aklimatizace na pravidelný režim není moje nejsilnější stránka. Navíc ty mlhy za oknem, začátek babího léta, sběr kaštanů, paběrkování ořechů .... to si žádá pořádnou dávku melancholie.



zajímavosti

Zdraví nebo blázni?

10:27

Původně jsem chtěla postnout pravidelný každoměsíční souhrn přečtených knih, ale dneska ráno vyšel na DVTV jeden výjimečný a osvětový rozhovor. Je velmi velmi aktuální, statistiky, o kterých Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví mluví, je až zarážející. 



DVTV
2 hod
V počtu sebevražd jsme nad průměrem EU, jsme jedna z mála zemí, která nemá plán prevence sebevražd. Souvisí to s tématem duševního zdraví, které je v Česku historicky opomíjené, říká Petr Winkler z Národního ústavu duševního zdraví. Dodává, že v západní Evropě se problematika sebevražd začala řešit s šedesátých letech, ale u nás se za socialismu tématu vůbec nevěnovala pozornost.




ODKAZ NA VIDEO


S Petrem mám tu čest znát se z naší společné brigády, je za ním obrovský kus práce a tak mu, prosím, věnujte svých 20 minut života a poslechněte si ho!